Používáním tohoto webu souhlasíte s využíváním cookies na těchto stránkách. Více informací ZDE. Rozumím

Občanské sdružení PIK-ART

18. 07 2013 | Psal se rok 1996 a tehdejší kulturní život v městečku Úštěk byl minimální. Myšlenka založit ochotnické divadlo vyčpěla z piva v jedné malé hospůdce během jednoho sychravého listopadového dne. Avšak nezůstalo jen u divadla. Během 16 let se činnost rozrostla o další aktivity. Spoluzakladatelka Gabriela Nogová popisuje příběh svého tvůrčího spolku Pik-Art.

Ochotnické divadlo už mělo v Úštěku jakousi tradici. V 80. letech zde kromě jiného hrával dětský soubor Chmeláček. Proto se někteří starousedlíci při vzpomínce na tehdejší divadelní snahy svého mládí rozhodli znovu zapojit do hraní, když jsme přišli s naším novým ochotnickým souborem Pikart. Název vznikl téměř současně se založením, a to podle Pikartské věže, která je v Úštěku jednou z navštěvovaných památek. Bohužel rok od založení divadla tragicky zemřela Dana Kučerová, jedna ze zakládajících členek souboru. Divadlo ale již dokázalo jít dál svou vlastní cestou.
 
Herci se od té doby scházeli jednou týdně, kde se dalo: v budově Českobratrské církve, v Domě dětí a mládeže, Kulturním domě, kině nebo hospůdce. Naším prvním divadelním počinem byla pohádka od Hanse Christiana Andersena Pasáček vepřů, kterou režírovala důchodkyně Blažena Hofmanová. Hra přilákala přes 200 diváků. Kulisy, kostýmy, plakáty - vše jsme dělali doma na koleně a sousedé nám dokonce nosili své staré šaty, klobouky a boty. Bylo to pro nás velmi dojemné.
 
Ženy v mužských rolích
 
Průměrně nás bývá kolem deseti hereček a herců. Většinu z nás převážnou dobu tvořily ženy, takže jsme se často převlékaly do mužských šatů a v některých hrách, zvláště v Záskoku od autorů Járy Cimrmana, vznikaly velmi komické situace – já sama jsem hrála Vavrocha, který je v původní verzi muž a navíc ráčkuje. Ještě měsíc po odehrání mi trvalo, než jsem přestala mluvit hlubokým hlasem.
 
I spolupráce s dalšími soubory jsme byli nakloněni. V některých pohádkách účinkovali i děti z místního turistického oddílu TOM Bobři. Hry jsme představili nejen v běžných kamenných divadlech a kulturních domech v Česku, ale také na přehlídkách, festivalech a různých slavnostech.
 
V režii našeho souboru se vystřídalo několik režisérů, nejoblíbenějším byl malíř Jiří Ryvola. I já sama jsem několik let vedla režii, které jsem se nejdříve obávala a dělala ji jen proto, aby se vůbec hrálo, ale nakonec mě postupem času začala bavit a s ní i psaní scénářů divadlu přímo na míru.
 
Po právní změně v roce 2004 na občanské sdružení PIK-ART jsme začali pracovat více „multimediálně“ a tím jsme přidali několik dalších, občas i nedivadelních akcí. Každoročně pořádáme Mikulášskou nadílku, která se odehrává venku a sjíždějí se na ni děti a rodiče nejen z blízkého okolí, ale z téměř celých severních Čech. Pravidelně uskutečňujeme Královský průvodna vinobraní ve Velkých Žernosekách, účinkujeme na slavnostech piva a dokonce se pouštíme do tanečních, ovšem stále divadelně pojatých vystoupení. Některým z nás se podařilo prokázat své nadání i ve filmech a reklamách – za všechny zminím Durch diese Nacht sehe ich keinen einzigen Stern, Franz Kafka, Lidice a Chips.
 
Pestrost nadevše
 
Tím to ovšem nekončí, naše činnost je ještě o něco pestřejší. Sami také dáváme prostor začínajícím tvůrcům všech možných žánrů prostřednictvím kulturních večerů Fimfara v bývalé úštěcké faře. Tím tu mohou svá díla vystavovat známí i začínající umělci, cestovatelé přednášet o svém putování, sběratelé se chlubit svými sbírkami a muzikanti z širokého okolí potěšit rozličnou hudbou. V neposlední řadě myslíme i na potřebné. Prostřednictvím benefičního festivalu Hradní hrátky, na němž vystupuje několik divadel a muzikantů z celého Česka, sbíráme peníze pro lidi a zvířata v nouzi.
 
Prostředí v souboru bylo vždycky kamarádské. Někdy převládá i anarchie, ale když jde do tuhého, všichni zaberou. Herce stále přibíráme. Každý nově příchozí hned mezi dveřmi hlásí, že je trémista, že by raději dělal kulisáka. Tak ho většinou uklidňujeme, že trému máme pořád a všichni. Obsazení se v průběhu let samozřejmě několikrát změnilo - někdo zemřel, odstěhoval se, porodil a zase se vrátil…
 
Dosud jsme nastudovali 19 divadelních her. Také máme svou původní tvorbu: hry Nedonošenec, Co se děje v trávě a nyní aktuální Superman přijede ve 22:37 jsou zářným příkladem. Hry vybíráme podle klíče „nevyzkoušený žánr“. Zkoušet nevyzkoušené nás baví nejvíce, protože se nám tím otvírají nové zkušenosti a zážitky. A to nás drží nad vodou a pohromadě už celých 16 let.
 
Gabriela Nogová
 
je jednou ze dvou zakladatelek ochotnického divadla Pikart, sama několik let vedla režii

Diskuse

 
.

Odpočívejte a relaxujte kdykoliv a kdekoliv...Váš partner SPA STUDIO

Vytvořili jsme pro GOLEM SPIRITS nové webové stránky